Země zpívá
Země zpívá
Vítr mi zpívá
a já poslouchám.
Tu jeho píseň
rozevlátou
znám…
Zpívá mi
o dálkách
a obzorech
a letu
z nějž se tají dech,
o blouznění
a závrati,
a o všem,
co se nevrátí,
a o tom všem, co odnesl si,
sám už neví kam.
Zpívá mi les,
a já si zpívám s ním.
Té jeho písni tiché
rozumím.
Zpívá mi
o tichu
a o stínu
a o šumění modřínů,
o pasekách
a o mechu,
a já poslouchám bez dechu,
a pro tu báseň
v korunách
teď marně hledám rým.
Voda mi zpívá,
a já naslouchám.
Tu její píseň jiskřivou
já znám.
Zpívá mi
o zurčících potůčcích
o světle,
co se třpytí v nich,
i o tajemných hlubinách,
o dešti,
který smáčí prach,
a o prameni života.
Poslouchej dobře,
je to ta píseň,
co širou řekou šumí,
na křídlech vážky
se lehce třepotá.
Zpívá mi noc,
a já tu tiše jen
poslouchám,
jak se píseň mění v sen.
Ten nápěv neznámý
napsaný hvězdami
pomalu bledne,
jak přichází den.
Tak celá země zpívá mi
tisíci tóny,
sterou melodií,
co je tak známá,
a přec stále nová,
zalitá sluncem,
jiskřící hvězdami.
Nepotřebuješ nápěv,
ani slova.
Jen v běhu zastav se
a mysl ztiš.
Jistě i ty
tu píseň uslyšíš.