V rozletu
Už ptáci křídla rozpjali
a letí …
kdo ví kam.
Už se tam za obzorem ztrácí,
a strom, který tu zůstal sám,
jen tiše za nimi se dívá.
Chtěl by se s nimi rozletět,
a s nimi dobýt svět,
co na ně kdesi čeká.
Však
strom má své kořeny,
a letět musí pták.
Chybět mu bude jejich štěbetání,
ten neklid, který ráno přinášeli,
a kterým zpestřili mu každý den.
A teď tu stojí,
osamělý kmen,
a listí šumí vzpomínkami.
Poslouchá vítr,
zda přinese mu z dáli
pozdravy těch, kdo se tam zatoulali.
Snad jednou se vrátí,
a strom bude rád
poslouchat příběhy,
co budou mu povídat.