Světýlko II
Světýlko II
Už zase září světla v ulicích.
Světýlko moje ubohé,
co se to s tebou stalo?
To, co jsi chtělo dát
a dalo,
bylo snad málo.
Nebo příliš mnoho?
Prosím
a ptám se…
ale není koho.
Zasvítíš ještě?
Či uhasil tě zcela
studený příval deště?
Jiskřičku pouhou
odnáším si domů.
Darovat chci ji…
ale není komu.
Kde je en plamínek?
Kde ruka, co jej rozsvěcela,
pod jejímž dotekem
někdy tak prudce vzplál?
Plamínek zhasíná
a ruka rozechvělá,
ztracená ve tmě,
hledá a tápe dál.
Ty malá, kdysi pevná skálo,
co s tebou se jen stalo?
Úderem blesku roztříštěná
na tisíc kousků beze jména,
co nikoho už nezachrání,
dokonce sama sebe ani.
Trosečník znavený,
který zde spásu hledal
a bezpečí za noci temné,
se ve dne
už ani neohlédne.