Podej mi ruku
P o d e j m i r u k u
Podej mi ruku
a pomoz mi vstát.
Teď k tobě vztahuje se
ruka zemdlená.
V poledne nastala půlnoc,
na rovné cestě pád.
Skoro už zhasla
svíce zlomená.
Však vidím světlo
a v něm tebe stát.
Anděl,
co náhodou šel kolem,
a možná neví ještě,
že stal se andělem.
Snad jsi to ty,
příteli neznámý,
kdo dlaň svou ku pomoci
podá mi.
A neptáš se,
co já ti mohu dát.
Jednou, kdož ví,
až tvoje svíce zhasne,
až tobě
podlomí se kolena,
a ve tmě bezmoci
se budeš zítřka bát,
zas někdo jiný
ruku pomocnou
ti podá snad.