Jiřinka
Jinotajná básnička pro paní Jiřinku
Je květ, co svojí nádherou
pyšní se jenom krátce.
Z plotem na zahrádce
zaskví se krásou sedmerou.
Však skromná luční květina
všem lidem radost dává.
V tom její krása pravá.
A každý na ni vzpomíná,
když hlavu sníh jí zavane
a stonek k zemi skloní.
Tu všem se stýská po ní.
Nám v srdcích navždy zůstane.
P.S.:
Kdo v myšlení je pomalý,
ať rozžehne si svíci.
Kdo vtipnou kaši jídali,
těm určitě to zapálí,
co tím chtěl básník říci.